Když slaví někdo v naší rodině svtek nebo narozeniny, vždycky k nám přijedou příbuzní. Můj děda jezdí ale saám v jiný den. Je to nejlepší vypravěč jakého znám. Já mám nejraději jeho vyprávění, když vzpomíná na své dětství.
Jednou mi takhle večer vyprávěl, jak dostával vždycky ve škole poznámky za nevhodné chování. Jeho rodiče na něj byli docela přísní, a tak se vždycky bál jim žákovskou s poznámkou ukazovat. Protože to byl takový rošťák, jednou ho napadlo dojet navštívit na kole do vedlejší vsi svou babičku. Babička byla narozdíl od rodičů moc hodná, tak ho napadlo, protože se podelpisovala stejně jako jeho mamka, že by mu tu poznámku mohla ona podepsat. Samozřejmě ochotná babička ihned podepisovala. Když následující týden nedostal ani špatnou známku, žákovskou se nebál ukázat rodičům. položil ji na stůl před svoji maminku a čekal až to podepíše. Mamka se tak divně zatvářila a děda zatajil dech. Poté, co si mamka poprvé přečetla poznámku z minulého týdne, zamyslela se a pak jen řekla: "To si ani nepamatuji, že jsi takovou poznámku dostal. Je to se mnou čím dál horší." Dědovi se ulevilo a byl spokojen.
U dědečkových příběhů se pokaždé zasmějěme celá rodina a vždycky chceme slyšet další.
tak to máš pravdu. Děda umí vyprávět a možná si i trošku vymýšlí